Jednou večer povídám své manželce Monice: „Když už máme vinný sklípek, kde budeme degustovat, vařit, debatovat, experimentovat a jinak bohulibě trávit čas, proč to všechno nezachytávat na blogu o víně.“ Rychle jsem se nadchl, cítil jsem, že tohle by mě určitě bavilo. Povídám jí: „Ti lidi, co k nám zavítají, si třeba po čase budou chtít připomenout, co se u nás dozvěděli, co ochutnali, co popíjeli, co zažili, tak to aspoň najdou u nás na blogu. Po celovečerní degustaci se spousta informací vypaří z hlavy.“

Rád shromažďuju zajímavé informace a rád je předávám dál, tohle bude prostě ono! A dál pokračuju v obhajobě: „Nechci psát o tom, jak kvasí víno nebo čím hnojit vinohrad, sám o tom moc nevím a zajímá to jen pár vyvolených, já chci psát blog pro normální nadšence do vína, jako jsem my dva, co na víně chtějí vařit, na víně si ujíždět, na víně trávit večer, chci psát amatérsky, vtipně, polopaticky, s lehkostí. Prostě blog NAVÍNĚ. Chápeš mě?“ Mám jasno, tohle chci, mám radost, jsem nadšený, svou energii chci využít. Naplno! A hned!